Jak moc je Řezník?

Zdroj: reznik.znk.cz

Stejně jako většina známých i neznámých osobností, rád bych se vyjádřil k novému, pomalu již populárnímu trendu, kauze Řezník. Je paradoxní, že do doby před vyhlášením cen Zlatého Slavíka byl Řezník naprosto undergroundovou subkulturní postavou, o kterou se zajímala pouze hrstka lidí. Od doby, kdy došlo ke kontroverznímu vyřazení ze soutěže a bylo na něj uvaleno dokonce i trestní oznámení ze strany rádoby morálních a mravních advokátů, se tato postava stala téměř českým internetovým fenoménem a jeho základna fanoušků se rapidně rozrostla.
Na Facebooku přibylo „liků“, na Twitteru přibylo „hashtagů“ a dokonce i našeptávač ve vyhledávání Google ihned rozpozná právě tohoto řezníka a hned na druhém místě navrhuje „řezník bez masky“.

Právní zástupci organizace Zlatého slavíka si zajisté najdou ty správné zákonné paragrafy a vyřazení Řezníka ze soutěže si v konečném důsledku vždy obhájí. Já se ovšem ptám, proč mu v první řadě bylo vůbec dovoleno účastnit se této soutěže?

Nejsem fanoušek horrorcoru a nejsem fanoušek Řezníka, ale principiálně se musím postavit na stranu jeho tvorby ve smyslu uměleckého vyjádření a svobody projevu. Jeho texty a videoklipy mohou být jakkoli násilné a nežádoucí lidskému oku či dokonce žaludku, ale faktem zůstává, že se jedná pouze o zinscenovanou nahrávku právě pro účely reflexe společnosti a jejich problémů. Situace, o kterých zpívá, se děly dávno před jeho narozením a budou nejspíše bohužel pokračovat i dlouho po jeho smrti. Existují lidé, kteří budou násilní i bez jakékoli provokující umělecké tvorby a jsou lidé, kteří si vždy budou nějakou tvorbu špatně interpretovat. Ti, kteří jsou snadno ovlivnění násilným hudebním videoklipem či filmem by stejně dřív nebo později byli ovlivněni nějakou jinou skutečností a násilnou činnost by stejně spáchali.

Představa, že bychom měli takovou tvorbu arbitrárně a plošně cenzurovat, je nesmyslná. Problém násilí, znásilňování či mučení se nevyřeší tím, že se o něm bude mlčet – možná právě naopak. Nehledě na to, že jakmile dojde k cenzuře v jedné oblasti, je jen otázkou času než dojde k cenzuře další a dřív nebo později bychom se také mohli ocitnout ve společnosti, kde se náš „ideální“ cenzurovaný svět obrovským způsobem liší od světa skutečného – a jaký by to mělo smysl?

Eminem se svými pravidelnými 50 milióny shlédnutí v jednom videoklipu zpívá „I'll kick a bitch in the cunt“, volně přeloženo jako „nakopu tu děvku do její píči“. Nový film Prisoners ukazuje postavu křesťanského otce, který prakticky celou dobu trvání filmu mučí svou oběť a drží ji zavřenou v úzkém prostoru, kde si nemůže ani sednout. Toto jsou jen dva příklady, které se mi momentálně vyrojily v mysli, ale existuje celá plejáda hudebních umělců, kteří zpívají daleko tvrději, než Eminem a existuje spousta filmů, které jsou daleko krutější než kvalitní detektivka Prisoners, která vlastně není o problematice mučení. Nicméně tyto krutosti se DĚJÍ KAŽDÝ DEN a jsou součástí lidské společnosti.

Filmy v kinech mají svá věková omezení, televize patřičně volí vysílací dobu, aby měly menší děti co nejmenší možnost dostat se k násilné či jinak nevhodné tvorbě. Internet na stolním počítači si můžete pomocí různých softwarů ošetřit, stejně jako prohlížeče v mobilním telefonu a můžete tak svému dítěti zabránit v přístupu na nevhodný obsah. Dřív nebo později se k tomuto obsahu dostane, ale čím větší cenzura a tabu, tím dříve stará dobrá reverzní psychologie donutí dítko okusit zakázané ovoce.

Plošná cenzura je jenom vývoj směrem ke společnosti s ještě většími problémy, než jakým momentálně čelíme.

Tweet